Typ šatů, které jsem si vybrala se sestává ze spodní sukně a samotných šatů s vlečkou. Já však vše udělala dohromady, protože jsem byla líná a taky se mi zdálo, že dvě vrstvy by mohly být na panence příliš hamatné. Napřed jsem uháčkovala hnědé šaty, vepředu rozevřené. Do rozparku jsem vháčkovala zeleně melírovaný klín, který v tomto případě zastupuje spodní sukni. Melírovaná příze by měla imitovat výšivku. Do rukávů šatů jsem pak vháčkovala rukávy košile ze stejné příze jako "spodní sukni". Co to mají ty dámy na obrázcích na hlavě absolutně netuším. Mně to připomíná jakousi širokou čelenku.
Háčkovala jsem z perlovky. Hotové šaty
jsem namočila (chyba!), abych je mohla patřičně vytvarovat. Při tom jsem
zjistila, že perlovka nemusí být stálobarevná a občas pouští. Ta hnědá
pouštěla a jak! Zachraňovala jsem, co se dalo a opatrně světlou část
propírala pod tekoucí vodou. Stejně na ní pár flíčků zůstalo. Jak se
říká: Chybami se člověk učí. Jsem poučena, příště nebudu líná a udělám
spodní sukni celou a zvlášť.
Správné renesanční šaty by měly mít
vespod krinolínu. I tyto jsou vespod vyztužené, ovšem nikoliv železem.
Protože sukně nechtěla držež tvar a škrobení kvůli nestálosti barev
nepřichází v úvahu, musela jsem něco vymyslet. A tak jsem uřízla
PETláhev, odřízla hrdlo a vstrčila dovnitř panenku. Krinolína je na
světě a šatičky už krásně drží.
Jako modelku jsem zvolila Gizelu. Je to
moje nejnovější panenka, která nemá nic na sebe a hlavně na jinou
panenku mi šaty nepasují. Sice velikost by měla sedět všem, ale jedna má
moc rozevřené prsty na rukou a neprostrčí tedy ruce rukávy, jiné nedají
ruce od těla, a tak mají příliš mnoho materiálu v podpaží.
Zdroj: http://kerria.pise.cz/227-renesancni-saty.html
Žádné komentáře:
Okomentovat